“ABY SE NEZAPOMNĚLO”
příběhy z dob za železnou oponou

“Přes hranice”

1/6 PŘÍBĚH PRVNÍ - "PŘES HRANICE"

Co provedl? Kdo vlastně byl? Nikdo, jen jeden z mnoha. Možná psal něco, co nebylo ostatním po chuti. Provokoval. Možná tušil problémy, ale teď už je pozdě. Slyší štěkajícího psa, cítí jeho dech. Blíží se! Z posledních sil vede svou ženu tmou do neznáma, za lepšími dny, za svobodou, která je už na dosah. Co je tam čeká, neví, ale věří. Křečovitě drží její ruku. Náhle ticho protne výkřik: „Stůj!“ Otočí se a v záblesku baterky pohraniční stráže vidí slzu na její tváři. Jsou blízko, příliš blízko! Bolest. Bezvědomí. Tma!

"Do lágru"

2/6 PŘÍBĚH DRUHÝ - "DO LÁGRU"

Tvrdé procitnutí. Nezdálo se mu to. Všechno je to skutečnost, nebo spíš živá noční můra, temná mračna stahující se nad pracovním táborem i nad ním samotným, tupá bolest hlavy a teplá krev stékající po tváři, kvér zaražený mezi žebry i dozorcův ironický smích. Nedokáže jasně uvažovat. Chce, aby kulka ze samopalu vyletěla hned teď, dřív než překročí bránu do pekla, ale takové štěstí mít nebude. Zbraně v zádech se nebojí, té by se dokázal postavit čelem, ale nápis „Prací ke svobodě“ jím projel jako sama smrt a kolena se mu znovu podlomila.

"U výslechu"

3/6 PŘÍBĚH TŘETÍ - "U VÝSLECHU"

Ve vzduchu se vznáší těžký pach tabáku a potu. Už ví, že tomu slizkému chlapovi v tvrdém koženém kabátě podepíše cokoliv. Celé tělo má jako v ohni. Nechce, aby ho strčili zpátky do toho sklepa schovaného pod vrzající podlahou vyslýchárny, kde celou noc tolik trpěl. Z té malé místnosti nebylo úniku. Byl tam jen on a dozorce, který se kolem sebe rozháněl hlava nehlava, než jeho bezvládné tělo padlo na studený beton lepkavý od krve a zvratků. Už ví, že podepíše a ušetří si další rány. Podepíše a bude mít klid. Drží tužku a klepe se. Své rozbité tělo jim teď dá. Ať si ho klidně vezmou, ale srdce, víru a naději nedostanou nikdy, pomyslí si a se vzdorem v očích přiloží tužku na papír.

"V dole"


4/6 PŘÍBĚH ČTVRTÝ - "V DOLE"

Každý den totéž. Nekonečný stereotyp. Těžká práce. Všudypřítomný hlad. A čas od času i vysvobozující smrt. Naučil se nad tím moc nepřemýšlet. Lítost brala mnoho síly, a tu on ještě potřebuje. Otupěl. Oči dalších spoluvězňů byly prázdné. Nebylo to místo určené pro úsměv, pro přátelství. Bylo to prokleté místo, ze kterého vyprchal život, přestože se tu jako přízraky pohybovaly stovky „živých“ bytostí. Každý bojoval sám za sebe, za další svítání v tom pekle uranového dolu.

"Na sále"

5/6 PŘÍBĚH PÁTÝ - "NA SÁLE"

Už tam skoro je, ještě pár kroků a přijde vysvobození. Je na dosah. Cítí se uvolněně, zvolna kráčí, těší se. Náhle ho oslní prudké světlo. Rychle dá dlaně před oči, aby ho neoslepilo. Zavírá oči a znovu je otevírá. Těch pár vteřin se zdá jako věčnost, než si uvědomí, že je na operačním sále pracovního tábora. Cítí smutek. Ještě mu to tedy nebylo souzeno. Lékařova slova se k němu nesou jako z jiné dimenze. Při práci v dole ho prý zavalil kámen a způsobil mu těžké zranění hlavy. Netuší, jak těžké je zranění, ani o co těžší to teď vše bude. Touží už jen po jediném. Musí pryč za každou cenu a je jedno, zda zaplatí cenu nejvyšší. Zkusí to. Už se rozhodl.

6/6 PŘÍBĚH ŠESTÝ - "ÚTĚK"

Po prodělaném úrazu hlavy a celodenní dřině v dole je každý den tak unavený, že je neskonale vděčný za každou hodinu spánku, kterou mu dopřejí. Dnes večer mu však adrenalin pumpuje v žilách, pot stéká po spáncích a oči těkají ve tmě. Všude je ticho, slyší vlastní těžký dech. Jde na to, teď, nebo nikdy! Pod lůžkem nahmatá schované kleště. Našlapuje jako kočka, podlaha přesto zavrže a srdce se mu na okamžik zastaví. Jde dál, neotáčí se. Cíl má na dosah, už cítí vůni svobody… a do štěrku za jeho zády dopadne těžká kožená bota.


FOTOVÝSTAVA - BRNO PASÁŽ ALFA - 22. 2. 2019 OD 14:00

 
Aby_se_nezapomnelo.jpg
 

Abychom nezapomněli…

V tomto jsme žili. V tomto žili naši otcové, dědové a pradědové. Mnozí tu dobu nepřežili, mnozí museli emigrovat, mnozí přišli o své přátele, mnozí ztratili domov. Mnozí se na těch dějinách podíleli a mnozí před tou krvavou skutečností zavírali oči stejně, jako je zavíráme dnes před minulostí. Ale poznání a pochopení se může stát zdrojem nové vnitřní síly, stejně jako přivírání očí zasévá nejistotu a strach – můžete se bát stínů minulosti a současně si být jistý budoucností? 

Justičních vražd bylo od února 1948 spácháno více než dvě stě. Milada Horáková v dopise na rozloučenou napsala: „Neplačte – neteskněte moc – je mi to takhle lepší než pozvolna umírat…“
V lágrech pozvolna umíralo v té době dalších dvě stě tisíc lidí. Další tisíce zemřely při nucených pracích, u železné opony, za ostnatými dráty věznic nebo na následky perzekuce. Další tisíce přišly o majetek, půdu, domov, hospodářství či možnost studovat. Kdo má odpovědnost za budoucnost, nezapomíná na minulost. Nechce, aby se stíny vrátily. Máme odpovědnost?


VELKÉ DÍKY VŠEM, KTEŘÍ SE NA PROJEKTU PODÍLELI:

Stanislav Gerstner - hlavní hrdina
Michaela Dubová - hlavní hrdinka
Jiří Jakeš - pohraniční stráž I.
Karel Líbal - pohraniční stráž II.
Karel Heřmánek - vyšetřovatel
Jindřich Joska - dozorce I.
David Kyselák - dozorce II.
Tomáš Stehlík - vězeň

Milan Kabelka - concept, production, photography & retouching
Pavla Kabelková - concept, production, story

Památník Vojna Lešetice - děkujeme za možnost fotoprojekt realizovat na místě, kde se tyto hrůzy skutečně odehrávaly
https://www.muzeum-pribram.cz/cz/pamatnik-vojna-lesetice/z-historie/

René Tomaides - technická podpora projektu - fantastická světla Fomei
Marek Max Capoušek - FX artist & MUA
Jiří Padevět - odborná konzultace
František Bártík - památník Vojna Lešetice, odborná konzultace
Václav Trantina - památník Vojna Lešetice, odborná konzultace
Pavel Vaněk - Archiv bezpečnostních složek, odborná konzultace
Milan Bárta - Ústav pro studium totalitních režimů, odborná konzultace
Bára Hrzánová - podpora projektu
Barrandov Studio a. s. - Fundus - krejčovská dílna - kostýmy
Martin Růžička - Policie ČR, kynolog
Karel Sehnal - Policie ČR, podpora projektu
Ema Novotná - Divadlo Bez zábradlí, podpora projektu
Karel Suchánek - asistence
Vojtěch Hrach - asistence